KATEŘINA TALAŠOVÁ - "Ráda zkouším nové věci a miluju překonávat své hranice"

Káťa je dvaadvacetiletá závodnice z Moravy a velká milovnice japonských aut. Co se týče závodů, nezalekne se ničeho a za volant své závodní Hondy sedne pokaždé, když se naskytne příležitost. A ačkoliv zatím závodí pouze v amatérské sféře, ráda by se jednou postavila na start nějakého většího závodu. Říká o sobě, že je obyčejná bláznivá holka, která jde takřka do všeho. Miluje auta a práci s nimi a rychlá jízda je pro ni odreagováním a velkou vášní.

Ahoj Káťo, jsi žena, která si vyzkoušela více druhů motorsportu. Proto bychom se tě na začátek rády zeptaly, jaká ze závodních disciplín je ti nejbližší.

Vyzkoušela jsem si slalomy, sprint a nejvíce závody do vrchu. Vše má své kouzlo, ale asi nejvíce mě baví vrchy, anebo i ten sprint mě osobně zaujal. Ale co možnosti dají, tak zkrátka jdu do všeho, co se nabízí.

Z příspěvků na tvých sociálních sítích je zřejmé, že jsi velkou milovnicí značky Honda. Z jakého důvodu je tato značka tvým favoritem?

Ano. Honda je mou oblíbenou značkou, ale spíše se charakterizuji jako obecně milovnice japonských aut. Hondy v mé "garáži" sice převyšují (Civic 5g, Civic 6g, Accord 7g), ale vlastním i oldschoolovou krásku Toyotu Celicu 5. Generace v 2.0GT, která je asi takovou mou největší chloubou, jelikož je to vlastně mrkačka, tak dělá i mnohem větší parádu a více se za ní lidé otočí. Ale svá auta miluji všechny a nedám na ně dopustit.

Hondy a celkově japonská auta mě zaujala hlavně po motorové stránce. Miluji benzínová auta, baví mě to, jak se s Japonci dá všemožně hrát a zkrátka jejich vysokootáčkové motory.

Kdo tě k autům a obecně k závodění přivedl?

K autům mě celkově přivedl můj tatínek, který celý život dělá s auty a má k nim vztah. Vlastní i autobazar a má tam také dokonce, jak my rádi říkáme, "koutek s veteránkama", neboli krásnou sbírku japonských kousků. Je také v tom oboru velmi znalý, díky čemuž mám velkou výhodu, že mám vždy na telefonu nebo poruce svého osobního rádce a pomocníka. Což je jedna z věcí, která nás velmi silně spojuje.

První závod jsem měla roku 2021 v červnu, ale upřímně s touto myšlenkou jsem si zahrávala dávno předtím, jen jsem neměla takovou odvahu začít "jen tak". Díky tomu, že miluji rychlou a adrenalinem nabitou jízdu, tak jsem nad tím přemýšlela delší dobu, že by mě závodění mohlo bavit. Jen jsem vůbec neměla žádnou představu o tom, jak by to probíhalo, že na to nemám úplně auto a co všechno by bylo za podmínky, a podobně... Docela náhodou se mě zeptal i kamarád na to, zdali to tzv. "nehecnem" v Otrokovicích na slalomech. Dlouho jsem neváhala a souhlasila s tím. S mým tátou se bavíme o všem a také jsem zmínila právě ten slalom, a jestli by do toho nešel...a on souhlasil. Od té doby vždy závodíme společně i s kamarády, a je to vždy nádherně prožitý víkend, kdy si pak jen říkáme: "Lépe jsme ten víkend strávit nemohli."

A co se mi také i líbí, jelikož jezdím amatérské závody, že je takřka fakt jedno s čím tam kdo přijede. Jsou tam auta více upravená, méně upravená, anebo čistě v sérii. Takže dá se říct bez omezení.

Vzpomeneš si na to, jak probíhal tvůj první závod a jaké pocity jsi přitom zažívala?

Ano, jak jsem již zmiňovala v předchozí otázce, bylo to 13. června 2021, slalom Barumu v Otrokovicích. Pamatuju si ty emoce doteď. Byla jsem šíleně, ale fakt šíleně nervózní a úplně celá vyklepaná. Což se také i projevilo v mé druhé jízdě, kdy jsem ten slalom zajela úplně popleteně a naruby, nad čímž se už dnes s kamarády jen zasmějeme. Ale do teďka díky tomu ty slalomy obecně mám takové spojené s tím, že to prostě pokazím.

Nervozita mi zůstala do teď. Jak vždy říkám, tak mám tzv. 3 fáze.

• Nervozita a takový stres (hlavně na startu, když už se začíná odpočítávat)
• Start - a ticho. V hlavě úplně ticho a jedu, žádné myšlenky, nic.
• Fáze naštvanosti po tom, jak dorazím do cíle, že jsem to mohla zajet lépe.

Prozraď nám, co se ti letos povedlo a co bys ráda v příští sezóně zlepšila.

Povedlo... tak já jsem spíš taková, že si v těchto věcech úplně nevěřím a spíš si říkám co vylepšit. Ale letos jsem získala 2 poháry v ženských kategoriích (Biskupice a Bojkovice). Ale vylepšit asi časy, techniku a více zapracovat na autě.

Jaké jsou tvé další koníčky kromě motorsportu?

No... když se zamyslím, tak je na to strašně těžké odpovědět. Celý můj svět se točí kolem aut. Pracuji v autodílech, jsem povoláním řidička, ve volném čase také většinou sedím za volantem, s taťkou se věnujeme autům... Ale asi taková klasika, nejradši vymýšlím a dělám různé bláznoviny, trávím čas s kamarády, rodinou anebo přítelem.

S jakým autem na závodech startuješ? Je to také Honda?

Ano. Při výběru auta na závody jsem měla ihned jasno, že má volba padne na nějakého Japonečka a vyhrál to momentálně Civic 6g hatchback v 1.5. Chtěla jsem se držet v kategorii do 1600, protože jak kamarádi, tak i taťka jsou v této kategorii. Předtím jsem měla také Civica, ale 5g a v sedanu.

Lákalo by tě vyzkoušet si i jiné druhy motorsportu, např. rallycross nebo motokáry?

Jak říkám, jsem blázen a vyzkoušela bych všechno. Lákaly by mě i motorky, ale s mým stylem vím, že bych se zabila (smích). Ráda zkouším nové věcí a celkově ráda překonávám své hranice.

Máš nějakou svou vysněnou trať, na které by sis ráda zajezdila?

Fuuu, asi mě teď nic nenapadá. Nějaký okruh si zkusit, zkrátka cokoliv.

Minulý rok jsi startovala v Halenkovicích v rámci seriálu VrchyHobbyCup. Jak hodnotíš svůj výkon v tomto závodu?

To jsem jela ještě 5g Civicem, ale jak jsem říkala... já se svými výsledky nebývám nikdy spokojená a stále bych chtěla prostě od sebe víc. Trať se mi v Halenkovicích hodně líbila, jelikož je to docela i domácí půda, protože jsem z Otrokovic.

Zvládneš si na autě sama udělat drobnější servis?

Troufám si říct, že něco málo určitě. A když je to něco většího nebo složitějšího, tak vždy se to strašně ráda učím. I kdybych se na toho člověka měla jen dívat, celé mě to fascinuje a o to více mě baví to pak zkoušet sama.

Jaké nové zkušenosti a dovednosti ti závodění a práce s auty dalo do běžného života?

No jelikož můj běžný život se točí kolem aut, tak je to těžko posoudit. Ale je pravda, že po závodech bývám taková klidnější na silnicích. Z čehož si také ráda dělávám srandu, když už na sobě vidím, že to někdy přepísknu na cestách, že už by to chtělo další závod (smích). Ale závodění mi přineslo určitě samé klady, našla jsem se v tom.

Máš nějaký svůj závodní sen, u kterého si přeješ, aby se ti splnil?

Vyhrát nějaký pohár ve větších soutěžích a jinak abych se stále zlepšovala a zlepšovala.

Měla jsi někdy na závodech nějakou větší nehodu? Případně co bylo příčinou?

Při závodění neměla, jediné co se mi stalo, tak jsem loni v Halenkovicích zahučela do příkopu, ale žádná hrůza. Prostě jsem přepálila zatáčku, ale autu, mě, ani nikomu se naštěstí nic nestalo. Na zpátečku jsem to krásně vyjela.

Existuje osobnost ve světě motorsportu, která tě inspiruje?

Asi takto ve světě ne. Spíše mě inspirují lidé kolem mě abych pravdu řekla, protože mám štěstí, že ať už taťka nebo kamarádi jsou velmi šikovní, tak mě to upřímně baví a miluji sledovat a zároveň i podporovat jejich pokroky, ať už na trati nebo při stavbách jejich aut.

Zúčastnila ses někdy nějakého většího závodu např. v rámci rally? Jak to na tebe zapůsobilo?

Zatím mám za sebou pouze spíše amatérské závody, ale postupně bych si to určitě chtěla vyzkoušet. To ukáže až čas, zda-li to vyjde nebo ne.

Setkala ses někdy s kritikou či podceňováním ze strany mužů jakožto k závodnici? Jak se k tomu stavíš?

Naštěstí asi úplně ne. Mám fakt štěstí, že kolem sebe mám fakt super lidi, kteří mě podporují (ať už rodina, kamarádi, přítel nebo ostatní závodníci) a povzbuzují. To spíše já podceňuji sama sebe a chci hlavně sama sobě dokázat, že na to mám. Ale asi určitě nějaký ten vtípek proběhl, ale já si věci takto moc neberu. Spíše beru a vnímám jen konstruktivní kritiku, kterou vždy přijmu a vyžaduji.

Máš na příští sezónu nějaké plány, které bys ráda zrealizovala?

Plánů ohledně příštího roku mám spousta co se týká auta, ale jelikož bohužel čas a peníze nejsou neomezené tak ne vždy jde vše podle plánu. Ale chtěla bych zas něco aspoň malinko vylepšit na Civicu, ať se to nějak postupně zlepšuje krok od kroku.

Nastala někdy ve tvém životě situace, díky které jsi přemýšlela nad tím, že se závody skončíš?

Ne. Závody beru jako ventilování stresu a celkově uvolnění, takže nad tímto jsem ještě neuvažovala nikdy.

Jak se k tvému koníčku staví rodina a kamarádi? Podporují tě v něm?

Rodina i kamarádi se k tomu staví nádherně. Rodina mě podporuje, jak jen to jde. Když mohou, tak se dojedou podívat a třeba s taťkou jezdíváme vždy spolu. Ten mě podporuje, ale hlavně mi nejvíc pomáhá. Nejen třeba s dopravou auta, ale také i po psychické stránce. Je to můj největší fanda a vždy když vidí, jak si sypu popel na hlavu tak se mě snaží co nejvíce a hlavně upřímně povzbudit. Maminka, ta vždycky říká, když vidí video, že kdyby věděla, že to řídí někdo jiný, tak řekne, že jede suprově. "Ale řídí to moje dítě a mám o něj strach", řekne. Což mě i potěšilo, když mi někdo napíše na můj výkon z videí, že si někdo dal čas a měl ten zájem mě vidět. Hlavně u mamky, kterou auta vůbec neberou a nic jí to neříká, tak tam si toho cením o to více. Kamarádi bych řekla, že mě také dost podporují, někteří když to jde, se dojedou podívat nebo aspoň napíšou zprávu, ať se mi daří, a někteří dokonce závodí se mnou.

Přihodil se ti někdy v autě moment, kdy jsi měla opravdový nefalšovaný strach?

V autě? Noo...docela často (smích). Jelikož se pohybuji skoro 24/7 na silnicích, ať už v práci nebo ve volném čase, tak je tady ta pravděpodobnost prostě větší. Takže ano, někdy jsem si řekla: "Fůůůha, tož to bylo psycho" (smích), a nebo i na chvíli zastavila, abych se uklidnila. Prostě na těch silnicích se takové situace občas stávají.

Jaký je tvůj zatím největší úspěch v závodění?

Asi ty 2 poháry, jinak jako osobní úspěch beru vždy, když vidím sama v sobě nějaké zlepšení.

Chtěla bys na závěr něco dodat, případně někomu poděkovat?

Chtěla bych poděkovat všem ve svém okolí, kdo mě kdykoliv a jakkoliv podporují a že jsou tady pro mě. I teď zpětně, když si to po sobě čtu, tak vím, že kolem sebe mám spoustu skvělých lidí <3. Děkuji všem a přeji krásný den a spoustu bezpečných a užitých kilometrů. A nezapomeňte mě sledovat na instagramu @rikejmikatie.

I my děkujeme za rozhovor a ať se ve světě motorsportu daří. Tým #HOLKAZAVOLANTEM

Foto: archiv Talašová